 |
ID |
|
5 |
 |
|
|
|
Děda bojoval v první světové
válce kdesi na italské frontě, kde byl raněn do nohy. Celý
život se dřel na poli, ve skále - lom Chrtníky a nakonec na
stavbě svého domu v Hošťalovicích č. 26. Když dostavěl,
onemocněl rakovinou jícnu a asi po ročním trápení zemřel
v Hradecké nemocnici. Velmi rád četl Jiráska. Když k nám
přijel na návštěvu, sedl si v obýváku vybral si v knihovně
jeden z Jiráskových spisů a četl tak dlouho dokud
nevykouřil stovku Partyzánek. Byl zakládajícím členem
vzdělávacího spolku Rozkvět v Hošťalovicích (zal. 1934), kde
také ochotničil.
Pochován je v rodinném hrobě v Hošťalovicích. |
|
|
|
 |
|
Na kozlíku sedí manželé Suchánkovi z
Holotína. Zprava ženich Jaroslav, nevěsta Marie, synovec
ženicha Josef Minařík, stojící Stanislav Suchánek , družička
je Božena Koberová (Minaříková) z Hošťalovic. Někdy před
rokem 1924 v Holotíně |
|
|
|
Kolem roku 1950 a 1960 |
|
 |
|
S vnukem Jaroslavem Šerákem v roce 1948.
Fotka vlevo je focená na zahradě domku Šerákových na
Pankráci. |
|
 |
|
Hrob v Hošťalovicích, kde byl pochován.
Zleva dcery Vlastimila Weinpoldová a Jaroslava Zahradníková,
Vpravo je babička Marie Vítková. |
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
Dcery |
|
krom nejstarší Emílie měli Vítkovi
ještě dceru Vlastimilu (provdanou Weinpoldovou) a
Jaroslavu (provdanou Zahradníkovou) |
|
 |
|
Rodiče Jaroslava Vítka, Anna
a Josef Vítkovi s vnučkami zleva
Vlastimilou, Jaroslavou a Emílií |
|
 |
|
Vlastimila někdy kolem roku 1967 na dvoře
V Hošťalovicích č.p.26 |
|
 |
|
Míla Weinpold, manžel Vlastimily a jejich
dcera Katka s manželem a syny na pohřbu Míly. |
|
 |
|
Jaroslava Zahradníková. Na fotce uprostřed
se svým manželem Josefem v den jejich svatby. Foceno na
dvoře v Hošťalovicích č.p.26, stejně jako fotka vpravo. |
|
 |
|
Josef Zahradník, manžel Jaroslavy, se syny
Josefem a Pavlem. |
|
Sourozenci |
|
Můj děda Jaroslav Vítek měl celkem 6 sourozenců. Já jsem
poznal jen některé. Tetičku Annu provdanou Hubáčkovou z
Podhořan u Ronova n.D., ale už si nepamatuji kde tam
bydleli. Františka Vítka jsem sice nemohl poznat, protože
padl v první světové válce, ale jeho vnuk Pepík byl mým
velkým kamarádem v dětství. Františku provdanou Minaříkovou
jsem poznal ve velmi útlém věku, protože krátce na to
zemřela. Pamatuji si velmi dobře na jejího syna Josefa a
snachu Marii a jejich děti Josefa a Květu. A také pamatuji
dceru Emílii, která se provdala do Chrudimi za pekaře
Stanislava Bálka. U nich jsem prožil několik šťastných
prázdninových dní a rád na ně s láskou vzpomínám. Minaříkovi
v Hošťalovicích měli mlátičku a často nám pomohli s
výmlatem obilí. Velmi dobře jsem znal Jana Vítka, který měl
za ženu sestru moji babičky Annu rozenou Vojtěchovou.
Bydleli v Hošťalovicích č.p. 39 a pro nás to byli
"Vítkovi odsdůla" nebo "Vítkovi od boroviny" neboť dům stojí
na samém okraji Hošťalovic vedle borového lesíka při cestě
do Holotína. |
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
 |
|
Jan Vítek s manželkou Annou sestrou mé
babičky |
|
|
|