Ztráta předků

Domů

 
dyž se uskuteční sňatek mezi příbuznými vznikne stav pro který byl v genealogii zvolen termín "ztráta předků", který trefně vystihuje situaci. Pro názornost si to vysvětlíme na našem schématu dole. Kateřina Moravcová se nejprve provdala 28.9.1738 za Jiřího Mrkvičku, který byl náš předek. Když Jiří Mrkvička †9.5.1749 zemřel, provdala se ∞8.7.1749 za Matěje Koláčka, rovněž našeho předka. Oba se stali našimi předky až narozením mé babičky Marie Vítkové rozené Vojtěchové *25.7.1901, neboť její otec Antonín Vojtěch byl potomek Jiřího Mrkvičky a její matka Marie Vojtěchová rozená Vítková byla potomkem Matěje Koláčka. Samozřejmě o tom nemohli mít ani ponětí, vždyť mezi nimi byl rozdíl šesti generací. Kde ale k té ztrátě předků došlo? Prostě tím, že se Kateřina Moravcová provdala za Matěje Koláčka. Kdyby si vzal Matěj Koláček jinou ženu, byla by ona a její předci i našimi předky a právě tyto osoby jsou tou "ztrátou předků".  
Podobně je to i se sourozenci Jiřím Vítkem a Annou Koberovou rozenou Vítkovou. Narozením mého dědy Jaroslava Vítka se stalo, že jsou oba našimi předky, neboť jeho otec Josef Vítek byl potomkem Jiřího Vítka a matka mého dědy Anna Vítková rozená Koberová byla potomkem Anny Koberové rozené Vítkové.  
Aby se to ještě více zkomlikovalo, tak  Jiří Vítek  byl předkem nejen mého dědy Jaroslava Vítka, ale i mé babičky Marie Vítkové rozené Vojtěchové.  
K takovýmto sňatkům mezi příbuznými docházelo mezi prostými lidmi velmi často. Nebyl v tom úmysl. Příčina byla hlavně v tom, že se lidé seznamovali vzájemně se svými budoucími partnery v nejbližším okolí, ve stejné vesnici nebo v sousedních vsích, takže výběr byl velmi omezený a nikdo nezkoumal jestli kdysi v minulosti nemohli partneři mít společné předky. Mezi šlechtou to bylo troch jiné. Tam se těmito příbuzenskými sňatky řešily hlavně majetkové poměry naprosto úmyslně, protože šlechta si pečlivě vedla údaje o svém původu a svých předcích.